Cestou na letiště

Jedu směrem do Prahy, na letiště, směr Lisabon. Minule tam bylo překrásně... Konečně zase svítí slunce, všechno se hned zdá být krásnější. Projeli jsme kolem pána, který zřejmě asfaltoval kus cesty. Odpočíval opřený o obrubník. Za ním se rozprostíralo jezero, lemované vrbami. Nádherná scenérie. Člověk si až říká, zda vnější svět není jen obrazem toho vnitřního.. Možná to funguje oběma směry... určitě ano, protože ještě před pár dny bylo venku fakt škaredě. Na obloze se opět prohánějí mraky. Pár kouzelných altocumulů lenticularis a několik desítek rychle se pohybujících stratokumulů. Nevíte, jak vypadá stratocumulus? Tak si tedy představte, že utrhnete kousek vaty. No tak takhle. Venku musí být větrno, protože se pohybují dost rychle. Že by závodili? Jakpak se vlastně jmenují? Stratokumulus je jasný. A dál? Hm... Stratocumulus proudus.. nebo... Stratocumulus vichrus. Jasně, bude to vichrus... I když, ve jméně se má odrážet pouze tvar, ne to, že uhání po nebi jak krocan za červenou sukní. Nebo libovolný chlap za libovolnou sukní..  V tom případě by se ten mrak měl nazývat stratocumulus vatus. Jo jo, mám to. Vatus to je! Tak jo... A ten malý za ním? To bude určitě cumulus beranus a tamty obláčky vpravo, na druhé hodině od něj, budou cirrocumulus náhrdelníkus. No jo, co na to říct. Jsem dobrá. Mám v tom jasno :)

Ukázka - Stratocumulus vatus ;) Úplně jak na D1! Death Valley, USA