Let - část II

Předchozí část zde: Let - část I

Klub byl typický americký, spousta vlajek, nekouřilo se v něm. Kapelka hrála docela dobře. Stáli kousek od pódia a celá parta tančila. Všechny tanečnice na sebe strhly pozornost. Ještě aby ne. O přestávce vyšli téměř všichni na chvíli ven. Lenka automaticky zvedla hlavu. Fascinovalo ji nebe, ať už na něm bylo cokoliv. Všimla si, že on se dívá taky. Dokonce přimhouřil oči, zamračil se a po chvilce poodešel. Lence to bylo divné. Zadívala se na oblohu. Byly na ni mraky. Asi cirry. Šly těžko vidět. Pralo se to v ní, chtěla zjistit, proč odešel. Popoběhla směrem, kterým se vytratil. Šla na konec ulice, ale neviděla jej. Stál za rohem, lekla se. Jen se na ni kouknul a opět se zahleděl na oblohu. "Snad nehledáš hvězdy," usmála se. "Ne, tady by stejně nešly moc vidět." "Tak na co koukáš? Jsou tam jen cirry a letadla." V duchu se pokárala. Cirry... Koho to zajímá, že víš, jak vypadají cirry? "Jsou to noční svítící oblaka," prohodil a opět zvednul hlavu. Lenka si jeho odpověď musela ještě jednou v hlavě přehrát. Škubla hlavou směrem vzhůru, zakryla si dlaní vzdálenou lampu. No jo, měl pravdu. "No nic, pojedu domů. Chceš hodit zpátky k motelu?" "Ne, ještě tu zůstanu, ráda bych si je poslechla až do konce." A tak odešel. Sám.

Následující den se opět zkoušelo v divadle. Lenka dorazila dříve, chtěla si vyzkoušet pár svých vlastních choreografií na velkém pódiu. Ten den bylo krásně. Amfiteátr, ve kterém se trénovalo a ve kterém se za pár dní měla konat show, byl úchvatný. Přímo za jevištěm se tyčila skála, obrostlá keři, stromy a květinami. Lenka byla na jevišti to ráno sama a tak neodolala, zabořila ruku do okvětních lístků. Zvedla hlavu. Stromy, které tam rostly, neznala. Ale byly nádherné. Ocitla se opět ve svém světě a tak si začala popěvovat její oblíbenou A té Rehradice. Odhopkala zpět na střed pódia. Udělala pár otoček a naplno spustila: "Proč by neplakaly, když hlavěnka bolí. Musijó zaplakat, šohájovi k vůli. Šohájo..." Když v tom se lekla, kousek od ni luplo v reprobedně. Zadívala se před sebe. No jasně. Byl u mixážního pultu a smál se. "Nechceš mikrofon?" Blbé fórky. "Ne, nepotřebuju, já to uzpívám bez nějakých chrastítek." "Jó tak chrastítka?" "Jo, zvuková heblátka." "Ještě lepší," smál se, zatímco se Lenka snažila za úsměv schovat svou nejistotu. "Hele, já nevím, ale být Tebou, tak bych ty všechny káble schovala. Určitě bude pršet." Zvednul hlavu. Na nebi se páslo pár beránků. Spíš beranů, byly to hutné stratocumuly. "Ne, nebude." "No tak, to vidím ne?" Opět zvednul hlavu. "Ti říkám, nebude." Líbilo se jí to. Byl si jistý. "Jak to můžeš vědět?" křikla přes půl divadla. Jen se usmál a zapojoval další kabely. 

Během zkoušky se Lenka snažila o něco víc, než předchozí den. Přestože si nalhávala, že je to jen z důvodu blížící se show, věděla, že je to hlavně kvůli jeho nepřetržitému pohledu. Samozřejmě se jí to líbilo. A jako typická ženská chtěla vypadat dobře, co na to říct. Jen ať kouká. Dokonce si vytáhnul foťák a fotil. Takhle očividně ji už dlouho nikdo nenabaloval. Trapné. Cítila, že ji to malinko odrazuje. Aneb jablko chutná dobře, ale když se na člověka navalí celá horda jablek, tak nejpřirozenější reakcí je couvnout. O pauze si sedla do hlediště a sledovala trénink sólistek. Přisednul si k ní. "Takže ve volných chvílích se věnuješ zpěvu, co?" "Jo, zatím co Ty šmíruješ foťákem." Zasmál se. "Jo, to je mé hobby. Podívej, dneska večer hraje tentokráte můj kamarád a rád bych si jej poslechnul. Přidej se, pojedeme opět s klukama a pár holek od vás pojede taky. Bude se Ti to líbit." "Jak můžeš vědět, jaká hudba se mi líbí?" ušklíbla se. "Vzhledem k tomu, že sis včera v klubu mumlala kompletní text All around the Watchtower, tak si myslím, že se Ti to bude líbit. Vím to." Jela. Samozřejmě.

V autě se k ní dostal jeho foťák. Canon 5D, pěkná a drahá hračička. "Klidně si jej vyzkoušej." Lenka neváhala a hned jej zapla. Věděla, kde co nastavit, sama sice vlastnila Canon 600D, ale jsou si podobné. Navíc ovládání je docela intuitivní. "Můžu se kouknout na fotky ze zkoušky?" "Ze zkoušky? Nefotil jsem vaši zkoušku." Kecá, vždyť jej viděla. Nicméně se podívala. Překvapilo jí, že žádné fotky plné propocených tanečnic neviděla. Byly na nich mraky. Altocumlus startiformis undulatus. Dokonce překrásný cirrus fibratus vertebratus. Moc dobře je znala. Zkoušela z typů oblaků studenty v předmětu Astronomicmé pozorování. Bylo jim to asi k ničemu, ale jí to bavilo, navíc to bylo v osnovách. Narazila i na fotky nočních svítících oblak. Proto tehdy spěchal domů, aby je fotil. Byla zvědavá, proč si je fotí. Než se stihla zeptat, dorazili na místo.

Klub byl mnohem větší, než ten z předchozího dne, a byl kupodivu plný lidí. Po předkapele přišla na scénu hlavní kapela, ve které hrál onen kamarád. Odehráli pár dobrých rockových skladeb. Frontman byl docela sympaťák. "Lidi, chcete překvápko?" Davem to zahučelo. "Tak jo! Přivítejte na scénu..." Řev. Všichni byli u vytržení. Lenka zahlédla kudrnaté delší vlasy. Proboha! "To je Robert Plant!!!!" chytila jej za ruku. "Wow, mě trefí. To je Robert Plant! Bože! Já se snad zblázním." On se jen usmíval. "Říkal jsem Ti, že se Ti to bude líbit." "Díky, díky, díky," poskakovala a celá zářila. Když byla nadšená, nedokázala se udržet. Neustále děkovala, obdivovala, byla unešená. Robert Plant. 

Koncert byl geniální. Nasáklý emocemi, hudba byla plná detailů. Večer přešel do crescenda. Po koncertě zůstali v sále. Potkali se s basákem. "Tohle je Martin, basák a skvělý architekt mimochodem. Tohle je Lenka, tanečnice, Silvia, tanečnice, Valentina, tanečnice a Acia..." "Tanečnice." "No, pěkně sis to zařídil," usmál se Martin. "To jsou holky z té taneční show, o které jsem Ti povídal. Přijdeš se pozítří podívat, ne?" "Jasně, to si nenechám ujít." Lenka si začínala uvědomovat, že se vedle něj cítí dobře.

Šli ven. Doutník v ruce. Opodál stál kytarista, frontman kapely a Plant. Přidali se k nim. Lenka trochu znervózněla, zatímco on byl zcela v klidu. Bez rozpaků a přátelsky se přivítal s Plantem. "Leni, tohle je Robert Plant, zpěvák, asi znáš. Roberte, tohle je Lenka..." "Těší mě," vpadla mu do řeči. Není potřeba, aby věděl, že je tanečnice. Spousta lidí má vůči orientálnímu tanci předsudky. "Ty jsi jedna z těch orientálních tanečnic?" Pozdě. "Ano, jsem." "Spolupracoval jsem s Hossamem Ramzym, skvělý člověk." "Vlastně ano, nebylo to pro album No Quarter - Unledded? Někdy v devadesátých letech, že?" Plant se zatvářil překvapeně. I on se na ni podíval. "Takové mladé to je a zná dinosaura, jako jsem já?" "Vaše hudba je skvělá, to víte. Dodnes nezapomenu, jak jsem objevila u nás na chalupě starý vinyl Led Zeppelin. Kéž by tu byl táta, dodnes sjíždí všechna vaše alba." Hovor se nadále příjemně točil kolem hudby, Plant byl sympaťák, nehrál si na žádnou hvězdu. "Kultura arabských a perských zemí, a vůbec celého východu, je přímo uchvacující. Fascinují mě súfijské tance," pokračoval později. "Ti tanečníci meditují tak, že se neustále točí. Prý se tak spojí s Bohem." "To je pravda, má je to propojit s celým vesmírem. Vůbec se nedivím, že spousta pohybových meditací nebo transovních tanců je založena na rotaci nebo periodickém pohybu." "Blázni se také uklidní kýváním dopředu a dozadu," zašeptal Plant. "Sex je taky periodický pohyb," zcela naplno pronesla Lenka. "I miminko v kočárku má rádo kolébání," pokračovala dál. "Nicméně si myslím, že základním pohybem ve vesmíru je rotace. Ať už v mikrosvětě nebo v tom makrosvětě. Země rotuje, Slunce, hvězdy a galaxie taky. Je to perfektně propojené." "Cože Ty vlastně kromě tance děláš?" "Jsem astrofyzička, repektive si dodělávám doktorát." "Tak to by sis pokecala s Brianem Mayem." "Jo jo, pár vinylů Queen bych taky našla," ušklíbla se. "Tak to z Tebe musí být náš meteorolog nadšený." "Meteorolog?" "Ten klučina, ten Holanďan, co vám zvučí show, studuje meterologii. A navíc je perfektní zvukař. Pořád mu říkám, ať na vědu kašle, ať zvučí. Ne, je tím posedý." Lenka se po něm ohlédla. Nebyl tam. 

Pokračování zde: Let - část III