Let - část I

Stála na poli a koukala na mraky. Zase. Představovala si, že lítá. Dělala to často. Často myslí lítala v údolích, do kterých skočila, letěla těsně k zemi a pak se vznesla co nejvýše. Až nad mraky. Nad ty, co vypadají jako velký květák. Ty nejsou totiž zas tak vysoko. Jenže teď byla myslí dál. Až nad cirry, které si hoví až deset kilometrů nad zemí. A letěla výš. Moc dobře věděla, že čím výše poletí, tím tmavší obloha bude. A tak letěla. Potřebovala uletět. Nahoře ji bylo dobře. Vše viděla s nadhledem a bylo tam ticho. Vždy, když pršelo a bylo ponuro, věděla, že nahoře je vždycky hezky. Vždycky. Ať už je den nebo noc.

Ozval se hlas. "Lenko! Kde zas jsi?" A tak se vydala zpátky.

Každý se ji na to ptal. Nechtěla o tom mluvit. Vždy se ptali stejně: "Tak co? Povídej!" A usmívali se, zřejmě očekávali, že uslyší slova plná nadšení. Všem se vybavovala fotka, na které doslova září dva mladí lidé. Všude kolem nich byla poušť poseta kameny, které zanechávaly v půdě stopu. Jako kdyby je neviditelná síla postrkovala vpřed. K fotce byl komentář: "Live alive!" aneb "Živě živě!"... Lenka věděla, že ji všichni přejí to nejlepší. Byli to hodní lidé, měla je ráda. Nechtěla o tom mluvit, protože tušila, že je pravda bude trápit. Mrzelo ji, když z jejich výrazu plného radosti a zvědavosti se stal nechápavý otazník. Už si zvykla, ale i tak v tom okamžiku měla pocit, že stačí málo a roztříští se na tisíce kousků. 

Potkala jej v Americe. Kde jinde. Ona tanečnice, on zvukař. Strávila v Kalifornii tanečně tentokrát necelé dva týdny a z toho několik dní trénovala společně s celou skupinou v divadle. Byla to velká událost. Tréninky probíhaly jako obvykle, sedm, někdy osm hodin denně. Jeho si všimla hned. Něčím ji přitahoval, ale tím to pro ni haslo. Neměla chuť si něco s někým začínat. V hlavě měla pouze taneční show. 

Když zkoušeli druhý den v divadle, všimla si, že některé členky skupiny se stihly seznámit s techniky. Byli to fajn kluci, něco nad třicet jim mohlo být. Ten den po tréninku si šli všichni sednout na baru. Byl to příjemný bar, světla tam moc nebylo, na pozadí hrál Hendrix. Měla své spolutanečnice ráda. Každá z nich byla neskutečně talentovaná. Navíc, málokterá byla "pouze" tanečnicí. Jedna byla grafička, druhá IT specialistka, jiná byla výživová poradkyně. Opravdu je měla ráda.

Byl zajímavý. Moc nemluvil, ale rád se smál a když už něco řekl, tak následoval výbuch smíchu. Především od Louchii. "S ním by to šlo," pomyslela si Lenka. Milovala spontánost, která pro ni byla vzácné zboží. Vše měla totiž nalinkované rok dopředu. Každý víkend. A když měla možnost udělat nějakou zběsilost, vrhla se do ní po hlavě. Nejradši prožívala nečekané s neznámými lidmi. Hlavně s muži, s holkama to popravdě moc nešlo, i když výjimky by se našly. A chlapi to na ní milovali a ona to milovala na nich. Byli totiž v tu chvíli jiní. Byli to malí kluci, co riskovali, co si užívali každou vteřinu. Fascinovalo ji, jak na tu chvíli byli dva neznámí lidé zcela otevření a okouzlení jeden druhým. Milovala, do jakých absurdních situací se dokáže dostat, kam je dokáže vyburcovat ona a co ji vše dovolí. Hlavou ji prolétla vzpomínka, když se řítila po 101, na rozcuchaných vlasech věneček, otevřené okno, sukýnka politá pivem, za volantem seděl kluk z Kanady, který neměl řidičák a ona se cítila nejsvobodnější na celém světě... Kolik skvělých hovorů a náhod se ji přihodilo... Toruň, jedna ráno, bouřka. Zahnala ji s neznámými kluky do kostela. Stáli tam mokří, ona, bez konkrétního náboženského vyznání, žid a křesťan. Na tu diskuzi do ranních hodin si dodnes pamatuje. Bylo krásné s nimi sledovat východ Slunce a pokoru, kterou v tu chvíli cítili. Byli propojeni, ať se jejich víra nazývala jakkoliv. Jindy se zase schovala před zavírací dobou s neznámým Švédem v Koloseu a přespali tam. Kvůli zimě se drželi celou noc v náručí. Ráno, když přicházeli turisti, se chytli za ruce a ztratili se v davu. Pak jej Lenka v jednu chvíli pustila, poděkovala a utekla. Už se nepotkali a tak to mělo i být. Prožít a jít dál.

Často se ptala sama sebe, proč to tak je. Jednak to bylo tím, že měla celý rok naplánovaný. Rok! Děsivá představa. A za druhé neměla partnera, ale chtěla žít. Nechodila na schůzky, nebavilo ji to. Radši prožívala. Měla ráda, když s někým zažila jeden, možná dva celé dny v nečekané situaci. V tu chvíli byli jen ti dva. Žádné zbytečné kecy o práci, problémech, jen čisté dobrodružství. Cestování do neznáma, hraní si na svatebčany, kteří se vkradou na cizí svatbu, návštěvy cikánských čtvrtí a tančení s jejich obyvateli, nocování pod sopkou... Nespala s nimi. Nechtěla se do ničeho nutit. I když jedna výjimka tu byla. Zahnala pár vzpomínek a opět se na něj zadívala. Měl rozčepířené vlasy, takový hejsek. Pil whisky, laphroaig, její oblíbenou. Mohla zamachrovat a říct, že pila pětadvacetiletou laphroig přímo v Laphroaigh, ale nechala si to pro sebe. Frajírek, přesně její typ. Sledovala jej a opět si začala představovat, zda by to zvládl. Zda by zvládl s ní na den utéct, prožít 24 hodin, 1440 minut, 86400 sekund naprosté svobody. A hlavně, zda by to ustál. Den ustojí, měl by. Jo, byl to její typ.

Všiml si toho, hrál si s krabičkou od sirek. "Ta show bude dobrá," prohodil. "Jo, věřím tomu." Usmál se a zase se zahleděl na krabičku. Lenka cítila, že by mohla pokračovat v rozhovoru, ale nešlo to. Nechtělo se jí. Nedokázala se tomu poddat. Bála se, aby se ji to opět nevymklo z ruky. Tak jak tehdy. Vybavila si, jak stála u Lickovy observatoře a byla více než šťastná. Vše dávalo tehdá smysl. Vše. Zase myšlenku zahnala a rozhodla se objednat si whisky. Měla ráda kouřové whisky a laphroigh taková je.

"Ok, kamarád mi zrovna píše, že budou dneska hrát s jeho kapelou v jednom klubu v North Hollywoodu. Tak co, přidá se někdo?" Osvětlovač byl dobrý týpek, nadšený ze všech a ze všeho. "Jo, já bych jela," bleskově zareagovala Silvia. Přidalo se ještě pár holek. Lenka byla zrovna zaposlouchaná do textu Hey Joe, který byl docela děsivý, když v tom ji probralo: "Pojeď." Podívala se na něj. Seděl naproti ní, bílé tričko na sobě, krabička od sirek ležela nehybně na stole. Kývla. Rozkazovací způsob, zbraň, kterou spousta chlapů ještě neobjevila. A přitom tak skvěle funguje. A tak jela.

Pokračování zde: Let - část II